Rozhovor s bubenicí Soňou Formanovou

Hraje na bicí, jezdí na motorce, chodí na třebíčský gympl, tancuje a spoustu dalších zájmů má Soňa Formanová, zbrusu nová hostující bubenice skupiny Session. Zastupuje Fugase, který se odjíždí realizovat do ciziny. Soňa vnáší do kapely mladý, svěží a hlavně dívčí vánek, a proto se o ní v rozhovoru máte možnost dozvědět víc.

Nekulí lidi oči na to, že taková drobná dívka hraje na bicí?

Popravdě, když to někde řeknu, obvykle se mi každý směje a nechápe, jak si za bicí může holka jako já sednout. Když jsem začínala, měla jsem trochu problémy s hraním, neměla jsem takovou razanci jako ostatní bubeníci. Snažím se však zlepšovat, co se dá, a troufám si tvrdit, že oproti začátku jsem udělala výrazný pokrok. Teď, když mě někdo slyší hrát, obvykle mě chválí. Hlavně taky proto, že jsem holka. Ale mě to vždycky nakopne k dalšímu tréninku a pilování.

Co tě ještě baví kromě bicích? Jak to všechno stíháš? A co škola a jiné povinnosti?

Já sem trochu taková rozpolcená osoba. :-) Na jednu stranu mě baví hrát na bicí, dělám si řidičák na motorku, dělám webový stránky, na druhou stranu tancuju latinsko-americký tance, chodím do mažoretek, což jsou zase spíš holčičí věci. Moc času mi teď nezbývá, mám toho hodně a nevím, kam dřív skočit. Netrpělivě očekávám prázdniny a konec toho kolotoče. Na to si ještě pár týdnů počkám, pak mě ale čekají koncerty, na které se šíleně těším a navíc se budu moct plně věnovat svým koníčkům.

Hrála jsi někdy na nějaký jiný nástroj? Nebo neuvažovala jsi aspoň o něčem jiném? Dá se s bicíma něco srovnávat?

Jak už jsem se zmínila, k bubnování jsem se dostala náhodou. Jako malá jsem hrála na flétnu, ale to jsem byla ještě škvrně. Dále osm let na klavír a musím se přiznat, že i po osmileté průpravě stále neumím noty. :-D Tady mě to netrápí, naučila jsem se notový zápis na bicí a s tím si vystačím. Výhoda na tom je, pokud je člověk naštvaný, může se na tom perfektně vyřádit. Na druhou stranu - celá kapela je závislá jenom na bubeníkovi, když to zkazí, zkazí to všichni.

Jak tě to vůbec napadlo hrát na bicí?

Asi budeš čekat historku, že jsem odmala seděla u hudebnin s nosem přilepeným na skle a snila o tom, že jednou jako bubenice někde prorazím…:-) Dostala jsem se k tomu ale náhodou – přes svoji sestru. Asi před třemi lety měla kamaráda v jedné třebíčské skupině, odkud odešel bubeník. Jednou si to chtěla zkusit, docela jí to šlo, tak s ní začali počítat. Jenže asi za dva měsíce odjela na roční výměnný pobyt a já tehdy jako jejich nová zpěvačka usedla místo po ní. Hodně mě to chytilo a od té doby hraju…

Vypádá to tak strašně jednoduše... Sednout za bubny a stát se bubenicí kapely...

:-D Ono to tak zase jednoduché není. První rok byl hodně těžký. Chodila jsem na různé koncerty a chytala nějaké základy a nové jednoduché rytmy. Navíc jsem nutně potřebovala svoje bicí a to byl další problém - rodiče. Všechno jsem to ale překonala. Tak dlouho jsem přemlouvala, nosila fotky a naznačovala, až mi to nakonec povolili. Máti mě navíc přihlásila do ZUŠ Fórum k Vlastovi Malému, kde jsem se konečně všechno naučila pořádně...dodnes to však chce hodně trénovat a pořád zlepšovat, cvičit s metronomem, písničkami, ale i hrát s živou kapelou. Když třeba nemůžu týden cvičit , hned se to pozná.

Jak dlouho teda hraješ?

Musím vzpomínat, jak to vlastně bylo… :-D Snažím se hrát skoro tři roky, rok a půl chodím pravidelně na hodiny a poslední rok to bylo už i pár kapel :-)

Dají se ty kapely třeba nějak shrnout? Co je to za skupiny?

Ono jich zase tolik nebylo… :-) Tu první vlastně ani nemá cenu počítat, strávila jsem v ní možná dva měsíce a nakonec jsme přestali zkoušet. Asi za rok zpátky jsem ještě s kamarády založila novou skupinu. Všichni jsme byli z gymplu. Bohužel jsme neměli dostatek financí na veškeré vybavení a aparaturu, navíc to bylo těžké se zkušebnou, a tak jsme se asi po půl roce domluvili, že už pokračovat nebudem. No a nakonec to hlavní - skupina Session. Právě ta může za to, že si tu dnes s tebou povídám, jinak by o mě nikdo nevěděl.

Jak ses ke skupině Session dostala?

Jejich bubeník Petr Fukal za mnou jednoho dne přišel a navrhl mi, jestli bych to nechtěla vzít na dva měsíce za něj, protože odjíždí do zahraničí.

Co na to rodiče?

Nejprve byli docela v šoku. Pořád mi opakovali, že já jsem holka a to si musím uvědomit. :-) Ale nakonec to vzali, mávli nad tím rukou a postupně, když viděli, jak mě to baví, mě v tom začali podporovat.

A co říkají na spolupráci se Session? Přece jen už jsou to "velcí kluci"…

Ano, velcí kluci. :-) Protože mi to Fugas (bubeník) nabídl přímo před rodičema, začali se o to docela zajímat, nechali mě, abych se jela podívat na zkoušku a rozhodla se. První zkoušku jsem jen poslouchala, potom ale Petr odešel a mě nezbývalo než ho zaskočit. Kluci byli docela spokojení a Fugas to hned řekl našim. Takže od této chvíle nebyl jediný problém. Snad jen nedostatek času docvičit repertoár.

Takže plánuješ i výjezdy s klukama mimo okres? Mají v plánu jet po Rokytnicích v Česku, budeš hrát s nima?

Určitě ano, podle toho, jaké nabídky na koncerty se naskytnou. Minulý týden jsem si s nimi poprvé zahrála a bylo to famózní. Tak nádherný pocit jsem snad ještě nezažila. Bohužel jsem ještě nehrála celý repertoár právě kvůli vytíženosti, ale na dalším koncertě už mě uvidíte na plný úvazek. To slibuju.

Hrála jsi poprvé na takové akci?

Na koncertě poprvé. Nikdy jsem neměla možnost zahrát si na pódiu. Snad jen jednou po jednom koncertě mě kamarád vysadil na pódium se slovy: "Hraj!"

A jaké to je?

Je to úplně jiné, než jsem si představovala. Než jsem na to pódium vylezla, šíleně mi bušilo srdce. Bála jsem se že to nezvládnu. Jakmile jsem ale sedla za bicí, všechno ze mě opadlo, Jirka (zpěvák) mě představil, a i když jsem přes reflektory viděla pouze stíny lidí, najednou mě něco burcovalo. Něco mi jakoby říkalo: Neboj se a rozjeď to. Stejně jako před koncertem Jirka a Fugas.

Zahlédla jsem rodiče na zábavě, jak se jim tam líbilo?

Rodiče se na mě jeli podívat, protože jsem o tom pořád mluvila a těšila se. Byli nadšení. Atmosféra byla úžasná, byli tam sice jen chvíli, ale odjížděli plní dojmů. I když je pravda, že většinou rodiče nejsou moc nadšení z rockových kapel, ale opravdu, byla jsem překvapená, jak dobře to vzali a jak se jim to líbilo.

Jak se snášíš s kapelou?

Kluky z kapely zbožňuju. Je s nimi sranda, a když se mi něco náhodou nepovede, prostě to berou. Každý je úplně jiný, ale přesto si rozumí, tolerují se a jsou sehraní. Jak na hudebním poli, tak i v běžném životě. Prostě je mi s nimi fajn, na každou zkoušku se maximálně těším.

Co říkáš na repertoár Sessionů?

Když mi ukázali seznam písniček, byla sem fakt spokojená. Je tu od každého něco. Prostě podle nálady a chuti, podle publika můžete zahrát sérii ploužáků, nebo si zase pořádně zatrsat a zaskákat. A všechny nebo alespoň většina hitů jsou povědomě známé, takže se dá zpívat s nimi, prostě vás to poslouchání baví. Navíc kluci to mají perfektně zpracovaný, i já se musím učit přesně noty a přechody v každé písničce...

Session teď najíždí na trend vlastních písniček, co ty na to?

Tento nápad se mi hodně zamlouvá. Napříkal jejich písnička Růžová brána je hodně dobrá. Ptala jsem se Fugase, kde se tu super písničku naučili. Mrkl na mě a řekl, že je z vlastní tvorby, takže jen tak dál.

Budeš jim do toho kecat? Máš nějaké návrhy?

Jsem tu nová, takže jim do toho moc zasahovat nechci. Kluci ale neustále rozšiřují seznam hraných písniček, tak určitě taky nějaké hitovky přihodím. Bude to v takovém stylu jako hrají dosud, tohle je přesně moje parketa.

ZPĚT